Území mezi pohořím Vosges a řekou Rýnem se táhne od severu k jihu podél německé hranice až ke švýcarské Basijeli. Pohoří Vosges chrání území před vlivem Atlantiku a velmi dobře osluněné vinice mají dostatek vláhy z malých srážek.

Historie zdejšího vinohradnictví sahá až do doby románské, přesněji do 3. století, kdy zaznamenává opravdový rozkvět hlavně v důsledku otevření Rýna jako obchodní cesty. Třicetiletá válka ukončila tento rozmach a doslova zruinovala veškeré vinohradnictví. Z této rány se alsaští vinaři vzpamatovávali během celého 18. století a to velmi pomalu a těžce, přesto nikdy nedosáhli
takového úspěchu jako před válkou. V roce 1871 krizi dovršilo připojení Alsaska k Německu. Následovalo ničivé řádění phylloxéry, proti níž se vinaři bránili nahrazením zpustošené révy odolnými hybridy, které však produkovaly vína nevalné úrovně. V roce 1918 byla oblast vrácena Francii a konfrontována se stále rostoucí slávou ostatních vinařských regionů. To vedlo k opětnému upřednostnění kvality před kvantitou a následnému přesazovaní vinohradů. Tato dlouhá práce skončila v roce 1945 a zdejším vínům se postupně vracela ztracená sláva. V roce 1962 byla stanovena alsaská AOC a navíc uzákoněn monopol na výrobu typických alsaských lahví s dlouhým hrdlem (tzv. flétny).

Alsasko je jediná oblast Francie, která vyrábí čistě odrůdová vína. Asi 95% tvoří bílé odrůdy buď francouzského nebo německého původu. Ostatních 5% tvoří vína vyšlechtěná z odrůdy Pinot noir, která nevzbuzují velký zájem.
Alsasko produkuje několik desítek „Grands Crus“ což odborníci kritizují jako nadměrně nezasloužené množství. Apelace Grand Cru je omezena jen na některé odrůdy: Muscat, Riesling, Gewürtztraminer, Pinot gris. Ostatní odrůdy, leč původem z Alsaska, toto právo nemají. Jedná se o Sylvaner, Pinot blanc, Muscat Ottonel.